2 Kings 25

Obléhání a pád Jeruzaléma

1V
//Jr 52,4nn
 devátém roce jeho
infinitiv konstruktivní (vázaný)
kralování, v desátém měsíci, desátého
[tj. 15. ledna 588 př. Kr.]
dne toho měsíce se stalo, že proti Jeruzalému
Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
přitáhl babylonský král Nebúkadnesar a celé jeho vojsko, utábořili se kolem něj a vystavěli proti němu ze všech stran obléhací val.
2Město
Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
zůstalo v obležení až do jedenáctého roku vlády krále Sidkijáše.
3Devátého dne toho
dle Jr 52,6 — čtvrtého měsíce, tj. 18. července 586 (při jiném způsobu počítání — 587)
měsíce, když se ve městě rozmohl
Jr 38,2—9
hlad a lid země
Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
neměl chléb,
4hradby města byly prolomeny. Všichni bojovníci v noci vyšli bránou mezi dvěma hradbami u královské zahrady,
Neh 3,15
přestože Chaldejci byli ze všech stran kolem města. Potom šli
Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
směrem k Arabě.
[tj. zde: Jordánské údolí; měli zřejmě v úmyslu uniknout přes Jordán k Móabcům či Amóncům (srv. Jr 40,15; 41,15)]
5Chaldejské vojsko
pl., množné číslo (plurál)
pronásledovalo krále a 
pl., množné číslo (plurál)
dostihlo ho na jerišských pustinách; celé jeho vojsko se od něj
pl., množné číslo (plurál)
rozprchlo.
6Krále chytili a 
Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
přivedli ho k babylonskému králi do Ribly.
[strategické město na řece Orontes v Sýrii, na křižovatce hlavních cest mezi Egyptem a Mezopotámií; Nebúk. si zde zřídil základnu pro své výboje do Palestiny]; 23,33
Tam nad ním vyslovili rozsudek.
h.: soud; srv. 1Kr 20,40; Jr 1,16
7Sidkijášovy syny pobili před jeho očima. Sidkijášovy oči oslepil, svázal ho bronzovými okovy a přivedl ho do Babylona.

8V pátém měsíci, sedmého
[tj. 14. srpna 586 př. Kr.]
dne toho měsíce -- to byl devatenáctý rok vlády babylonského krále Nebúkadnesara -- přišel do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže a otrok babylonského krále.
9Spálil Hospodinův dům i královský
Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
palác, všechny jeruzalémské domy, každý velký dům spálil ohněm.
10Celé chaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže,
pl., množné číslo (plurál)
strhlo hradby kolem Jeruzaléma.
11Zbytek lidu, který ve městě zůstal, i přeběhlíky, kteří přeběhli k babylonskému králi, a zbytek davu
dle TM (hehāmôn); Jr 52,15: řemeslníků (hā’āmôn)
velitel tělesné stráže Nebúzaradán odvedl.
12Ale některé z chudých země ponechal velitel tělesné stráže jako
participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
vinaře a rolníky.

13Bronzové sloupy, které byly v Hospodinově domě, i podstavce a bronzové moře, které bylo v Hospodinově domě, Chaldejci roztřískali a bronz z nich odnesli do Babylona. 14Vzali hrnce, lopaty, nůžky na knoty, kadidlové pánvičky a všechny bronzové nádoby, s nimiž konali bohoslužby. 15Velitel tělesné stráže vzal i pánvičky na uhlíky a misky; co bylo ze zlata jako zlato, co bylo ze stříbra jako stříbro; 16i dva sloupy, jedno moře a podstavce, které udělal Šalomoun pro Hospodinův dům. Bronz ze všech těchto předmětů se
Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
nedal ani zvážit.
17Jeden sloup byl osmnáct loket vysoký a na něm byla bronzová hlavice; hlavice byla vysoká tři lokte. Kolem hlavice bylo mřížování a granátová jablka; to všechno bylo z bronzu. Takový byl i druhý sloup s mřížováním.

18Velitel tělesné stráže vzal
Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
vrchního kněze Serajáše,
vnuk Chilkijášův; 22,4
druhého kněze Sefanjáše a tři
participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
strážce prahu.
19Z města vzal také jednoho dvorního úředníka, který byl dohlížitelem nad bojovníky, pět mužů z těch, kteří ⌈bývali v 
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
přítomnosti krále,⌉
h.: hleděli na královu tvář; (Ž 11,7p)
kteří se nacházeli ve městě, i písaře velitele armády, jenž povolával do vojenské služby lid země, a šedesát mužů z lidu země, kteří se nacházeli ve městě.
20Velitel tělesné stráže Nebúzaradán je vzal a 
Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
předvedl je babylonskému králi do Ribly.
21Babylonský král je pobil; usmrtil je v Rible v zemi Chamátu. Tak byl Juda odveden ze své
Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
země.

22

Správce Gedaljáš

Nad lidem, který zůstal v judské zemi, který babylonský král Nebúkadnesar ponechal, ustanovil Gedaljáše, syna Achíkama,
22,12
syna Šáfanova.

23Když všichni velitelé vojsk i jejich muži uslyšeli, že babylonský král ustanovil za správce Gedaljáše, přišli ke Gedaljášovi do Mispy, totiž Jišmael, syn Netanjášův, Jóchanan,
[tj. H. se smiloval; časté h. jméno; L 1,13p]
syn Karéachův, Serajáš, syn Tanchumeta Netófského, Jaazanjáš, syn Maakaťanův, oni i jejich muži.
24Gedaljáš jim a jejich mužům přísahal a řekl jim: Nebojte se ⌈chaldejských otroků.⌉
dle Jr 40,9: otročit Chaldejcům
Pobývejte v zemi, služte babylonskému králi a povede se vám dobře.

25V sedmém
[říjen r. 586]
měsíci se stalo, že přišel Jišmael, syn Netanjáše, syna Elíšamova
Jr 36,12
z královského potomstva, a s ním deset mužů, a Gedaljáše i Judejce a Chaldejce, kteří byli s ním v Mispě, ubili k 
perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
smrti.
26Nato všechen lid od nejmenšího do největšího i velitelé vojsk povstali a 
Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
odešli do Egypta, protože se báli
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
Chaldejců.

27

Jójákín omilostněn

V třicátém sedmém roce vyhnanství judského krále Jójakína, ve dvanáctém měsíci, dvacátého sedmého
[20. 3. 561; dle paral. Jr 52,31 o dva dny dříve]
dne toho měsíce se stalo, že babylonský král Evíl–merodak v roce, kdy se stal králem, omilostnil
h.: pozdvihl hlavu
judského krále Jójakína a propustil ho z věznice.
28Mluvil s ním laskavě a jeho trůn
Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
ustanovil nad
sg., jednotné číslo (singulár)
trůny králů, kteří s ním byli v Babyloně.
29Jójákín svlékl své vězeňské šaty a jídal po všechny dny svého života stále v jeho
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
přítomnosti.
30Jeho zaopatření, stálé zaopatření, mu bylo poskytováno králem, každodenní
Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
podíl po všechny dny jeho života.
[Ačkoliv přišel soud skrze vyhnanství, Královské knihy končí nadějně: Izrael bude žít a Boží zaslíbení domu Davidovu (2S 7,14—16) zůstává.]

Copyright information for CzeCSP